Místo, kde jsem něco zažila
Slohový postup: dynamický popis místa
Osnova: 1) Ta místnost je divná
2) Uvnitř jsou předměty
3) Postavy, zvuky a hlasy všude kolem
4) Co se to děje?
Docela malá a zprvu nepříliš osvětlená místnost mě trochu vyděsila. Strop nebyl příliš vysoko a v místnosti nebylo jediné okno. Když jsem se ocitla ve dveřích a nahlédla, zdálo se, že je uvnitř spousta podivných postav. Po pravé straně stálo cosi, připomínající pultík se zmrzlinou nebo párky v rohlíku. V místě byl cítit štiplavý zápach, který společně se studeným vzduchem proudil po celé místnosti. Chvíli byl intenzivní, chvíli méně. Přímo nade mnou na stropě byly dvě řady zářivek. Nebyly ale rozsvícené. Právě když jsem se v šeru rozkoukala, v zadní části místnosti uprostřed, trochu nalevo, se rozsvítila červená kontrolka. Zjevně patřila k nějakému přístroji. Asi dva metry od blikajícího světélka stálo něco, co připomínalo němého sluhu.
Mezi těmito dvěma předměty se na klouzavé, a tuším, že bílé, podlaze nacházel kus zřejmě nepříliš vysokého nábytku. Myslím ale, že to nebyla skříňka. Předmět byl asi metr a půl široký a dva metry dlouhý. Výšku jsem nedokázala přesně odhadnout. Chvílemi se zdálo, že je to deska, která stojí na nohou. Jako stůl, jen s nějakým podivným povrchem. Nebyla jsem si moc jistá tím, co jsem v tu chvíli viděla. Začínala jsem vidět poněkud rozmazaně.
V místnosti se začaly objevovat a pohybovat postavy. Bylo jich asi pět. Poskakovaly okolo mě a mávaly rukama, v nichž měly nějaké předměty. Najednou mě ohromilo ostré intenzivní světlo. Úplně mě oslepilo, a tak jsem raději zavřela oči. Po chvíli se rozsvítila i další světla a začaly se ozývat „pípavé“ zvuky a hlasy podobné lidským. Vůbec jsem jim ale nerozuměla. „Pípání“ splývalo s hlasy a svět se celý podivně točil. Otevřela jsem oči, ale všechno bylo tak rozmazané a světla tak ostrá, že jsem je v setině vteřiny opět zavřela. Bodavé zvuky se vtíraly hluboko do mé mysli a měla jsem pocit, že se mi rozskočí hlava. Zvuky stále zesilovaly a začalo být dusno. Oči mě pálily čím dál víc. Ucítila jsem dotyky studených rukou. Něco mnou trhlo, cítila jsem náraz a potom téměř upadla do bezvědomí.
Uspávadla již plně zapůsobila. Poslední vjem, který jsem zachytila, když jsem ještě na okamžik pootevřela oči, byly bílé postavy pobíhající všude okolo. Já ležela bezvládně na studeném kovovém stole a nemohla jsem se zbavit pocitu, že do mě někdo řeže…
V Brně dne 22. 10. vypracovala Lenka Šínová
Žádné komentáře