Martina zastavil na náměstí neznámý cizinec. Chytil ho za rameno a přitáhl jej k sobě. Vypadalo to, že se chce jen na něco zeptat a neumí moc dobře jednat s lidmi. Nebylo to velmi zdvořilé, ale Martina to nijak nezaskočilo. Zrovna si totiž vzpomněl na sen, který se mu nedávno zdál. Byl o podivné sebrance lidí, které viděl v parku. Byla to skupina asi deseti pochybných existencí. Všichni na sobě měli tajemné gotické róby a vypadali, že chystají čarodějnický sabat. Z místa, kde skupina stála, se linul štiplavý pach. Pach spálené trávy a velmi intenzivně zavánějících bylin. Martina napadaly zvláštní černé myšlenky. A když zaslechl zděšené výkřiky z útrob černých míst mezi stromy, raději prchl domů. Hlavou se mu honily nejrůznější hororové představy. Trvalo mu tři dny, než představy z hlavy vyhnal a alespoň částečně se zbavil skličujících pocitů, že se stane něco špatného.

Na náměstí na něj před pár dny spadla kovová konstrukce a téměř ho zabila. Upadl do bezvědomí a umíral. Zatímco v nemocnici na operačním sále se ho pokoušeli zachránit, on se snažil zvednout strom. Strom, který představoval jeho vlastní život. Bojoval. Bojoval, jako ještě nikdy. Hysterický smích neznamenal žádnou legraci, ale strach. Jeho strach ze smrti, která byla děsivě blízko a téměř pohltila jeho mladý život. Blesky byly paprsky znovu se probouzejícího života. Až se zase proměnily ve světlo.

Všechno to byl podivný sen.

                        Zvláštní. Sny jsou prostě zvláštní.

                              V Brně, dne 28. 5. 2007 vypracovala Lenka Šínová

Slohový postup: dynamický popis místa                        

Osnova:          1) Ta místnost je divná                                 

                       2) Uvnitř jsou předměty

                       3) Postavy, zvuky a hlasy všude kolem

                       4) Co se to děje?                    

Zmatená

                V Brně dne 22. 10. vypracovala Lenka Šínová